DF STUDIO

STUDIO DOKUMENT A FORMA

ZENIT TTL – modernizace v rámci sovětských možností

Přístroje značky Zenit byly v 70. a 80. letech minulého století nejrozšířenějšími kinofilmovými zrcadlovkami na československém trhu. Tvořily mnohem levnější variantu k východoněmeckým Exaktám (ty skončily v r. 1969 – řada Varex a následně r. 1974 Exaktou RTL 1000) a k Prakticám řady L-MTL-VLC, které byly díky závěrkám s kovovými lamelami někde úplně jinde než těžkopádnější Zenity…

U nás se v „sedmdesátkách“ daly koupit Zenit B (bez expozimetru a s objektivem Industar 3,5/50 – za 1000,- Kč) a Zenit E (se selenovým expozimetrem umístěným nad objektivem Helios 2/58 za cca 1400,- Kč). A právě modernizací „éčka“ vznikl Zenit TTL s měřením světla za objektivem. Ručička na pravé straně hledáčku nám ukazovala, zda máme změnit clonu nebo expoziční čas. Bylo to podobné jako u Praktic MTL5 a MTL5b. Fotoaparát se vyráběl v letech 1977 až 1985.

Do Československa se dovážela pouze „černá“ varianta (v obchodech Foto-kino za 2500,- Kč), ale v SSSR se prodávala i „stříbrná“ s nápisem v azbuce.

Oproti předchozím modelům to byla inovace, ale jen v rámci možností – zůstala zachovaná látková  závěrka pracující v horizontálním režimu s časy B, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250 a 1/500 sec., což pro běžné fotografování bohatě stačilo. Problémem, který tvůrci neodstranili, bylo, že ocelová ozubená kolečka při převíjení filmu zpět do kazety perforaci poškodila, občas došlo i k přetržení filmu. Dalo se tomu předejít nalepením stébla nebo sirky pod „zobáček“ kazety s filmem, ale kdo by se s tím dělal, že? Já jsem raději, pokud to bylo možné, foťák otevíral potmě v koupelně a šup s filmem do vývojnice…

V roce 1982 se ve Volgogradu daly koupit tyto tři varianty Zenitu TTL: 1/ Stříbrný s nápisem ЗЕНИТ ТТЛ, 2/ Černý s nápisem ZENIT TTL a 3/ Černý s nápisem ZENIT TTL vylepšený emblémem olympiády. Ten stál 260 rublů, byl tedy o 50 nebo 60 Rb dražší než předchozí varianty – to byla za pár bílých čar na kapličce hranolu spousta peněz. Kupní síla rublu tehdy byla 10 našich korun… Říkali nám, že „olympijský“ Zenit prošel pečlivější výstupní kontrolou. Mám oba (černý od roku 1982, ten s emblémem olympiády jsem mnohem později dostal darem od kolegy, který ho chtěl vyhodit. Fotím dodnes s jejich objektivy a je pravda, že ten „olympijský“ objektiv jde mnohem lehčeji. Třeba je to jen náhoda…

Ještě malá poznámka – objektivy Helios 2/58 jsou kopií německých Biotarů 2/58, takže opticky na tom Zenity byly velmi dobře.

ZENIT TTL s emblémem olympijských her, které se roku 1980 konaly v Moskvě. Výrobky se znakem olympiády byly začátkem 80. let v Sovětském svazu podstatně dražší než ty stejné, ale bez těch pěti kruhů…
Přístroj koupený někdy v roce 1985 je jako nový. Kolega, který mi ho daroval, na něj přešel z jednoduché německé Exy 1a. Lákalo ho, že Zenit má vnitřní měření světla. Nafotil prý celých osm filmů a potom si koupil japonský automat. Zenit nefotí špatně, ale musí se u toho přemýšlet…
Více než čtyřicet let starý Zenit TTL dovezený z ruského Volgogradu, památka na šestý semestr studia strávený na březích řeky Volhy. Občas se při zpětném navíjení přetrhl film, ale jinak spokojenost…
HELIOS 2/58 je skvělý objektiv, vyhledávaný „starosklíčkaři“. Na zrcadlovce 4/3 formátu je ohnisková vzdálenost dvojnásobná, tj. 116 mm. Helios je v tom případě bezvadný portrétní objektiv. A ten bokeh – paráda!