Když na konci 60. let východoněmecký výrobce fotoaparátů VEB Pentacon Dresden pohltil společnost Ihagee, znamenalo to konec výroby kvalitních, ale beznadějně zastarávajících systémových kinofilmových zrcadlovek značky Exakta. Poslední z nich, Exakta RTL 1000, byla už vlastně Prakticou řady L. Zachovala si pouze bajonet Exakta a doplňkovou spoušť na levé straně přístroje, aby se dále mohly využívat kvalitní objektivy s bajonetovým uchycením. Zůstala také možnost výměny hledáčků. Úplně poslední „ertéelky“ vznikly v roce 1974.
Slavnou značku dlouho přežilo mnohem jednodušší „dvojče“ vyráběné pod značkou Exa od začátku 50. let. Fotoaparát se vyznačoval jednoduchou sklopnou závěrkou, která umožňovala jen několik expozičních časů, ale zato byla neskutečné odolná a spolehlivě pracovala i v teplotách pod bodem mrazu.
Původní malou Exu (viz příspěvek Exa – malá, ale šikovná…) v roce 1962 vystřídala větší a také těžší Exa I, která se vyráběla velmi krátce, protože roku 1964 se na trh dostala její vylepšená verze označená nápisem Exa Ia. Jednalo se o levnou zrcadlovku, která beze změn vydržela ve výrobě třináct let. Závěrka od roku 1962 umožňovala fotografování s časy B, T, 1/30, 1/60, 1/125 a 1/175 sekundy, přičemž elektronický blesk byl synchronizován s 1/60 sec. Přiznejme si, že k běžnému fotografování to většině lidí bohatě stačilo…
V roce 1977 výrobce usoudil, že nastal čas opustit tradiční bajonet Exakta, protože pro řadu Praktica, sovětské Zenity a další fotoaparáty se prosadilo uchycení objektivů prostřednictvím závitu M42. Došlo tedy k minimální inovaci. Fotoaparát dostal místo bajonetu závit (výroba se zlevnila) a nápis se změnil na Exa Ib. To bylo vše.
A v roce 1983 nastal čas další „modernizace“. Fotoaparát změnil vizáž na tehdy módní černou barvu těla s bílým nápisem na štítku. Následně došlo (r. 1985) k přejmenování na Exa 1c, protože výroba byla předána dceřiné společnosti Certo Camera Werk sídlící také v Drážďanech. Jinak se nezměnilo vůbec nic – černá Exa 1b a Exa 1c se lišily pouze písmenem v nápisu.
Fotoaparát vyvinutý na začátku 60. let se s minimálními změnami ve velkém množství prodával prakticky do samého konce existence Německé demokratické republiky. Nenáročná amatérská zrcadlovka bez jakéhokoli měření světla, na které se vlastně nemělo co rozbít, se tak stala jedním z nejúspěšnějších fotografických přístrojů. Její úspěch spočíval v jednoduché spolehlivé konstrukci, a hlavně v nízké ceně. Pořízené fotografie však mohly bez problému konkurovat snímkům získaným z fotoaparátů několikanásobně dražších…
