DF STUDIO

STUDIO DOKUMENT A FORMA

FILMY STŘEDNÍHO FORMÁTU A ZVĚTŠOVÁK MÍSTO SKENERU

K digitalizaci kinofilmových negativů se dnes běžně používají skenery, kterých najdeme v nabídce internetových prodejců celou řadu. Horší je to v případě, že potřebujeme oskenovat filmy středního formátu. Příslušný skener lze také sehnat, ale bude podstatně dražší než skenery, které „umí“ jen kinofilm.

Proč ale zbytečně utrácet, vlastníme-li starý zvětšovací přístroj a digitální fotoaparát nebo alespoň mobilní telefon? Pokud byl zvětšovák určený pro formát 6×6 cm nebo 6×9 cm (např. přístroje řady Opemus či větší Magnifax; oba typy vyráběla Meopta Přerov), můžeme se pustit do skenování filmů nejen středního formátu, ale i políček kinofilmu. Skener tedy pro amatérskou digitalizaci není potřeba.

Jak tedy na to? Ke skenování starých negativů, jichž jsem kdysi nafotografoval spoustu, používám zvětšovák Magnifax 3a z poloviny 80. let. Přístroj se tak v době, kdy už dávno neslouží ke zhotovování černobílých zvětšenin, dočkal svého „druhého života“.

 

Zvětšovací přístroj Magnifax 3a, digitální zrcadlovka s makroobjektivem a svitkový film se snímky formátu 6 x 6 cm.

Film vložíme mezi skla obráceně než při zvětšování, tj. citlivou (nelesklou) vrstvou nahoru, aby při fotografování nedošlo ke stranovému převrácení motivu na filmu – pokud k této malé nehodě dojde, zachrání nás grafický program v počítači. Při práci úzkostlivě dbáme na čistotu skel i filmu, abychom si ušetřili pracné retušování ve výše uvedeném programu (např. za pomoci tzv. klonovacího razítka). Existují také speciální kovové vložky, jimiž můžeme nahradit skla, a tím snížit pravděpodobnost, že vyfotíme na sklech usazené nečistoty. Hrozí ale, že svitkový film v těchto vložkách nebude zcela rovný, a snímek potom může být v některých místech ostrý.

Čím fotografujeme? Nejlepší výsledky nám zaručí digitální zrcadlovka osazená tzv. makroobjektivem. Nastavíme nízkou citlivost (100 nebo 200) a cloníme na 5,6 nebo 8, čímž je zaručena optimální kresba. Můžeme také použít starý objektiv z analogové zrcadlovky a mezikroužky. Musíme ale mít příslušnou redukci.

Výše uvedené vybavení ovšem najdeme jen u nadšených fotografů. K digitalizaci ale postačí i kompaktní přístroj. Kompakty vyšší třídy umožňují pracovat s předvolbou clony (nastavíme opět 5,6 nebo 8 a co nejnižší citlivost). Slušných výsledků ale můžeme dosáhnout i s levným automatem. V obou případech ale potřebujeme pracovat v režimu „makro“, aby objektiv zaostřil na předlohu mezi skly zvětšováku.

Ve všech uvedených případech je vhodné pracovat s vyvážením barev – nastavíme režim „žárovka“. Pokud bychom to neudělali, došlo by k posunu barev, i když jsme skenovali černobílý negativ. Výsledný pozitivní obrázek by byl zbarvený do modra. V grafickém programu (Photoshop, Zoner apod.) k převodu do pozitivu použijeme funkci „invertovat“.

K barevnému posunu dojde, pokud fotografujeme mobilním telefonem. V případě použití mobilu a fotografování zblízka navíc dochází k deformaci obrázku – širokoúhlý objektiv sice zaostří, ale zkresluje.

V případě zvětšováku Magnifax 3a osazeného 150 W žárovkou vychází při cloně 8 a citlivosti 100 expoziční doba tak krátká, že můžeme bez obav fotografovat z ruky. Použijeme-li zvětšovací přístroj vybavený slabší žárovkou (např. Opemus IIa z šedesátých let má žárovku 75 W), bude expoziční doba delší, ale stále z ruky udržitelná. Při fotografování si dáváme pozor, abychom snímek při zmáčknutí spouště tzv. nestrhli, a tím pádem nerozmazali. Problémem mohou být tmavé, přeexponované nebo převyvolané negativy.

Je tu ale jisté nebezpečí. Opálová žárovka zvětšovacího přístroje není určená k nepřetržitému svícení. Mohla by prasknout, není nejlevnější, a navíc může být problém sehnat novou. Pracujeme tedy tak, že po několika minutách přístroj na chvilku vypneme a necháme vychladnout.

Lze samozřejmě skenovat i kinofilmy, diapozitivní filmy a barevné negativy vyvolané v minilabu. V případě kinofilmu můžeme ve zvětšováku „oskenovat“ i perforaci. Je tu ovšem problém s oranžovým maskováním barevného negativního filmu. Výsledek převodu za pomoci funkce „invertovat“ kvůli tzv. masce bude barevně nevyhovující. V případě, že se rozhodneme takové negativy skenovat, pomůže s odstraněním barevného nádechu speciální program. O tom podrobněji viz např. na webu https://www.silverfast.com/cz/about-silverfast-why-scanning-basics-of-scanning/scanning-basics/scanning-negatives/.

 

Zvětšovací přístroj MAGNIFAX 3a – výrobek Meopty Přerov z roku 1984. Umožňoval zvětšování z filmů formátu 6 x 9 cm a menších.
Opálová žárovka 150 W poskytuje více než dostatečné prosvětlení filmu.
Tělo zvětšováku lze sklopit o 90 stupňů a nastavit do takové výšky, abychom mohli pohodlně pracovat.
Prosvětlený negativ 6 x 6 cm. I když jde o černobílý snímek, vidíme, že žárovkové světlo ho zabarví. Proto musíme fotoaparát nastavit na režim „žárovka“.
Starší zrcadlovka Olympus E3 s vynikajícím makroobjektivem ZUIKO DIGITAL 2/50.
Olympus E3 s objektivem Tessar 2,8/50 ze 60. let. Objektiv s fotoaparátem spojuje nejkratší možná soustava dvou mezikroužků. Při fotografování je třeba zmáčknout též páčku naskakovací clony Tessaru.
Olympus E3 s mezikroužky a objektivem Domiplan 2,8/50, který byl v 60. a 70. letech základním objektivem pro levné zrcadlovky řady Exa. Domiplan při zaclonění na hodnoty 5,6 nebo 8 kreslí dobře. Má také páčku clony, kterou musíme před expozicí stisknout směrem k tělu přístroje.
Kompaktní fotoaparát Panaconic LC5 v roce 2002 představoval ve své třídě absolutní špičku. Rozlišení 4 Mb dnes působí více než skromně, ale na digitalizaci rodinných snímků bohatě stačí.
Na stavbě. Fotografováno zrcadlovkou vybavenou makroobjektivem. Nastaveno automatické vyvážení barev. Vidíme, že po prosvětlení žárovkou zvětšováku je černobílý negativ zabarvený.
Tentýž snímek upravený v programu Adobe Photoshop Elements 2024 jen za pomoci funkce „invertovat“. Výsledný pozitiv má nepěkný barevný nádech.
Pokus o záchranu situace – na negativu použita funkce „převést na černobílý“ a upraveny úrovně.
Výsledek přechozí úpravy po pokynu „invertovat“. Ještě byly poněkud upraveny úrovně.
Práce ve fotokomoře – mytí vývojnice. Objektiv Tessar vyžaduje (stejně jako jednodušší Domiplan) mezikroužek. Opět fotografováno při automatickém vyvážení barev. Pozitiv je barevně posunutý…
Práce ve fotokomoře je náročná… Tentokrát jsme na fotoaparátu použili nastavení „žárovka“. Výsledkem byla běžná černobílá fotografie.
Bubliny. Fotografováno starým kompaktem Panasonic LC5. Vyvážení barev nastaveno na režim „žárovka“. Opět jsme si ušetřili dva zbytečné kroky v grafickém programu, které bylo třeba udělat během zpracování snímku Na stavbě.
Kostel ve Slavoňově. Fotografováno mobilním telefonem. I tak lze digitalizovat negativy, ale musíme odstranit barevný posun. Navíc je tu zkreslení způsobené širokoúhlým objektivem mobilu…
Letadlo. Historický barevný, podexponovaný a bohužel poškozený negativ pořízený v 50. letech. Něco se z něho přece jen podařilo dostat…