Studenti učitelství, kteří měli v aprobaci ruský jazyk, museli kdysi strávit šestý semestr v tehdejším Sovětském svazu. Jednou ze studovaných disciplín byla jakási vlastivěda té obrovské země, přičemž podmínkou pro udělení zápočtu bylo zpracování referátu na jedno z vypsaných témat. Mezi nimi bylo také téma «Советские фотоаппараты» (Sovětské fotoaparáty). To mi bohužel „vyfouknul“ student z pražské „fildy“, tak jsem si alespoň po půlroce pobytu v zemi, kde bylo možné takřka všechno, domů dovezl dvě zrcadlovky – Kijeva 17 (tomu se rozpadla lamelová závěrka a skončil v popelnici, což mě teď mrzí) a Zenita TTL (ten funguje dodnes). Jiní si ze „Sojuzu“ přivezli dálkoměrné FEDy, případně nějaký ten Zorkij. Tyhle kinofilmové dálkoměry jsem tenkrát nemusel, ale po mnoha letech se jich prostřednictvím Aukra do mé skromné sbírky dostala celá řada. Byly to většinou několikastovkové investice.
Tak se na ně podívejme.
FED (ФЕД) je značka pocházející z roku 1934 a evokující památku Felixe Edmundoviče Dzeržinského, zakladatele sovětské tajné policie a masového vraha ( 1926), který byl v té době ovšem uctíván jako zasloužilý revolucionář. Název FED mi proto dost vadí, ale nic s tím neuděláme…
Nevíce sběrateli ceněný FED 1 je dokladem technické spolupráce Stalinova Sovětského svazu a Hitlerova Německa. Jedná se totiž o „převlečenou“ legendární německou Leicu. Přístroj vyráběli v Charkově v letech 1934 až 1955 (s válečnou přestávkou 1941-1946). Šlo o velkorysou produkci – do října roku 1941, kdy Němci obsadili Charkov, tu vzniklo přes 175 tisíc fotoaparátů a další půlmilion po válce.
FED 1 má stejně jako jeho německá „sestřička“ vysouvací objektiv 3,5/50. Není na něm napsáno Elmar, ale FED. Závěrka umožňuje časy: B, 1/25, 1/50, 1/100, 1/250 a 1/500 sec. Komplikované se mi zdá založení filmu. Do přístroje se dostaneme po odejmutí spodního krytu a je tu věru málo místa. Chce to cvik, první film se mi podařilo přetrhnout…
Následoval FED 2, který vydržel ve výrobě od poloviny padesátých let do roku 1970. Ten je robustnější, má objektiv И-26м фед 2,8/52. Jedná se o jednu z variant Industaru, což je čtyřčočkový objektiv postavený podobně jako osvědčený německý Tessar. Plátěná závěrka disponuje časy: B, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250 a 1/500 sec. Na přední stěně najdeme páčku samospouště. Ta se stala součástí těchto přístrojů v roce 1958. FED 2 má odnímatelnou zadní stěnu, založení filmu je pohodovou záležitostí. Jednalo se o produkci obrovských sérií – modelu FED 2 se prý vyrobily téměř dva miliony.
Souběžně (od r. 1961) se do výroby dostal FED 3, jehož poslední kusy spatřily světlo světa v roce 1980. Přístroj poněkud narostl do výšky, novinkou se stala páčka zajišťující posun filmu a současné natažení závěrky. Nahradila otočné kolečko. Závěrka umožňovala exponovat časy B, 1 sec, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250 a 1/500 sec. Objektiv И-61м фед 2,8/53 je opatřen zaskakovací clonou.
Rozměrově ještě vyšší (kvůli selenovému expozimetru) byly FED 4 (ve výrobě 1964-1976) a FED 5 (1977-1990). „Pětková“ generace se vyráběla i bez expozimetru, ale s vyklápěcí kličkou pro zpětné převinutí filmu. Výrobce upravil název těchto přístrojů na FED 5v (ФЭД 5в). Rozpětí expozičních časů bylo stejné jako u modelu FED 3. Nejčastěji osazovanými objektivy zůstávaly Industary И-61, přičemž ty označené Л/Д poskytují velmi ostrou a kontrastní kresbu. FED 5 přišel v polovině 80. let na 900,- Kčs.
Začátkem sedmdesátých let se v našich obchodech FOTO-KINO hojně nabízel dálkoměrný přístroj ZORKIJ 4 (Зоркий 4). Stál kolem tisíce korun a šlo o bytelný přístroj příbuzný s fotoaparáty FED 2 a 3. Závěrka z pogumovaného hedvábí nabízí časy od 1 sec do 1/1000 sec a B. Nejběžnějším objektivem byl Industar 3,5/50, podstatně hodnotnější optiku představoval Jupiter 2/50. Clona nemá žádnou aretaci, při jejím nastavování musíme dávat pozor na to, jakou hodnotu jsme zvolili. Slovo „zorkij“ znamená rusky „bystrozraký, ostrý“. ZORKIJ 4 vyráběli v Krasnogorsku nedaleko Moskvy, odkud pocházely hlavně známé zrcadlovky značky Zenit a filmové kamery Krasnogorsk.
