DF STUDIO

STUDIO DOKUMENT A FORMA

EXA II a EXA 500 – všestranné zrcadlovky šedesátých let

Začátkem padesátých let společnost Ihagee Dresden vyvinula malou jednoduchou zrcadlovku Exu jako levnější variantu k nové Exaktě Varex určené profesionálům. Exa byla prodejně úspěšná, jednalo se o odolný a důmyslně postavený fotoaparát, který byl plně kompatibilní s bohatým příslušenstvím dodávaným k Exaktám. Po roce 1960 řadu původních nevelkých zrcadlovek vystřídaly poněkud jinak koncipované přístroje Exa I a Exa Ia, robustnější, ale disponující expozičními časy pouze v rozmezí 1/30 až 1/175 sec, což k rodinnému fotografování bohatě stačilo, ale náročnější amatéři spokojeni nebyli.

Inženýři ve společnosti Ihagee tedy navrhli Exu vyšší třídy. Přístroj už neměl levnou sklopnou závěrku, která byla velmi spolehlivá a dobře pracovala i za mrazu. Nová závěrka byla plátěná a disponovala časy B, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250 sec, což podstatně rozšířilo možnosti fotoaparátu. EXA II měla nevyměnitelný hranolový hledáček, ale to většině uživatelů nevadilo. Možnost připojit ostatní příslušenství včetně mnoha objektivů zůstala zachována. Oproti souběžně vyráběným Exaktám tu byla podstatná modernizace – páčka natahující závěrku a zajišťující posun filmu se přestěhovala na pravou stranu přístroje (tu měla i Exa Ia). Výsledkem bylo pohodlnější ovládání. V letech 1963 a 1964 se objevily nepatrně inovované modely označené jako Exa IIa a Exa IIb.

V roce 1966 se na pulty prodejen s fotografickými potřebami dostala Exa 500, vrcholový model řady. Plátěná vertikálně pracující závěrka pracovala se stejnými expozičními časy, které měla Exa II, ale přibyla hodnota 1/500, což umožnilo fotografovat i rychle se pohybující objekty. Exa 500 má navíc vratné zrcátko. Další změnou byl způsob otevírání fotoaparátu. Přístroj se prodával také pod názvy Exakta 500 a VX 200.

Shodou okolností vlastním nejen Exu II, ale také dvě Exy 500, vše jsem koupil prostřednictvím Aukra. Exu 500 považuji za velmi zdařilý přístroj, který v uživatelském komfortu podle mého mínění překonává mnohem dražší Exakty. Za slepou uličku považuji hlavně Exaktu VX 500, která na rozdíl od Exy 500 postrádá dlouhé expoziční časy. Jedinou výhodou zmíněné Exakty zůstává možnost výměny hledáčků.

Poznámka:

O starších Exách – viz položky EXA – malá, ale šikovná, EXA 1a – jednoduchá zrcadlovka s dlouhým životem. O poslední Exe – viz položka EXA 1b – poslední svého druhu.

Exa II s objektivem Domiplan 2,8/50, který má pouze tři čočky, ale při zaclonění kreslí velmi dobře.
Exa II s objektivem Tessar 2,8/50. Ten je starší, pochází z roku 1956, z původní Exy. Má čtyři čočky a ve světě fotografie jde o skutečný pojem.
Otevřená Exa II – zadní stěna se vyklápí, stejné to je u přístrojů řady Exakta a u původního modelu Exy.
Exa II s objektivem Domiplan 2,8/50 a Exa 500 s vynikajícím širokoúhlým objektivem Lydith 3,5/30
Exa 500 měla odnímatelnou zadní stěnu – stejné to bylo také u staršího a jednoduššího modelu Exa 1a. Ten ale „pětistovku“ o řadu let ve svých modifikacích označených Exa 1b a 1c přežil…
Také na Exe 500 jsme vyzkoušeli o deset let starší Tessar 2,8/50 a výsledky nás nezklamaly. Jen ta clona se musela hlídat…
Tessar z konce šedesátých let kreslí úplně stejně jako jeho předchůdce, ale má automatickou clonu. Ta bohužel znemožňuje použití na digitální zrcadlovce – nasazení brání kaplička hranolu…
Porovnání těl Exakty – vlevo jsou modely Exakta Varex IIb (dole) a Exakta VX 500 (nahoře), vpravo Exa 500 (dole) a Exa II (nahoře).
Exa II se prodávala i v anglicky mluvících zemích. Přístroj mohl využívat bohaté příslušenství, které se dodávalo k profesionálně zaměřené Exaktě IIb.
Exa 500 – titulní strana dobového prospektu ze šedesátých let
Majitelé Exy 500 mohli s úspěchem využít velmi širokou nabídku objektivů.
Exa 500 měla stejné možnosti využití ve vědecké fotografii jako Exakty IIb a VX 1000. Výhodou Exy bylo přívětivější ovládání, nevýhodu představovala nemožnost použít vyměnitelné hledáčky.