Jednooká středoformátová zrcadlovka pracující se svitkovými filmy 120 a 220 byla v 70. a 80. letech minulého století nejdostupnějším systémovým profesionálním přístrojem. V základní verzi stála 4 250,- Kčs (s objektivem Biometar 2,8/80 a se světlíkovým hledáčkem). Člověk si musel dokoupit hranolový hledáček (obyčejný za 475,- Kčs, měřící hranol TTL za 2 750,- Kčs). Pokud jste přikoupili mezikroužky, úhlový hledáček, širokoúhlý objektiv Flektogon 4/50 a teleobjektiv Sonnar 2,8/180, byli jste na dvaceti tisících korun, tj. na deseti hrubých platech tehdy začínajícího učitele… Koupit druhé tělo, tj. bez objektivu a hledáčku, nebylo prakticky možné…
Snímky, které z přístroje lezly, byly skvělé, ale problémem byla plátěná závěrka a posun filmu. S natahovací páčkou musel člověk zacházet obezřetně – natáhnout jedním pohybem až na doraz a pomalu vrátit. Profíci aparát místo slova „six“ označovali pejorativním „kiks“. Není divu, oni se svými přístroji zacházeli často nevybíravě. Když mi skvělý fotograf lesů a velký myslivec, pan Ludvík Uhlíř (1930 -2021), půjčil svůj P-six jako záložní, vyklepal jsem při zakládání filmu z útrob aparátu něco jehličí a pár mravenců. Dva přístroje s nasazenými objektivy se navíc pěkně pronesly…
Přesto, že se mi nevyhnuly opravy závěrky, na Pentacon six TL vzpomínám s nostalgií a v dobrém, i když už s ním téměř nefotím – fotky byly opravdu nádherné, kinofilm neměl šanci. Barevné diapozitivy formátu 6×6 cm byly navíc tenkrát jedinou možností, pokud chtěl člověk publikovat barevné fotky v časopisech 80. let…
