Německá společnost Ihagee Dresden se proslavila tím, že v roce 1933 uvedla do života úplně první kinofilmovou jednookou zrcadlovku, známou pod názvem Kine Exakta. V 50. letech se Exakta stala pojmem – vznikla řada kvalitních profesionálních přístrojů řady Exakta VX (Varex). Výrobce dodával velmi bohaté příslušenství, a navíc tu byla plně kompatibilní levnější řada fotoaparátů Exa. I když docházelo k postupné modernizaci, Exakty během 60. let zastaraly. Kromě toho tu byl podnik VEB PENTACON DRESDEN Kamera – und Kinowerke, který nakonec společnost Ihagee pohltil.
Tak se stalo, že poslední Exakta vznikla v režii nové firmy, která právě v té době připravila revoluční řadu L přístrojů zvaných Praktica. Exaktu RTL 1000 navrhl inženýr Herbert Sholtz jako kompromis – tělo připomínalo novou Prakticu, ale zůstal bajonet Exakty, protože tu byla spousta skvělých objektivů a příslušenství z dřívější doby.
Nová Exakta se od těch starších absolutně odlišovala – vše důležité bylo najednou vpravo. Zvláštností se ovšem staly dvě spouště. Ta původní vlevo zůstala, protože bylo nutné nový přístroj přizpůsobit pro použití spousty skvělých objektivů, které tu byly z dřívějších dob. Základním objektivem se stal velmi dobrý Oreston 1,8/50, později přejmenovaný na Pentacon. „Ertéelka“ měla stejně jako dřívější Exakty kromě bajonetového uchycení objektivů možnost výměny hledáčků – fotograf si mohl vybrat mezi šachticí, hranolem a hranolem s TTL měřením. Levné to ovšem nebylo…
Exakta RTL 1000 je velmi dobrý fotoaparát, obchodního úspěchu se však nedočkal. Výroba byla ukončena v roce 1973 (někdy se uvádí rok 1974). Před lety jsem prostřednictvím Aukra koupil tento přístroj i s měřicím hranolem, ale po několika filmech začala zlobit závěrka.
Novou Exaktu RTL 1000 se mi podařilo koupit zcela náhodou až v létě roku 2024. Přístroji je sice padesát let, ale původní majitel s ním prý nafotil jen jeden film a zemřel. Fotoaparát, který skončil na půl století ve skříni, jsem koupil z pozůstalosti manželky nešťastného pána. Brašna krásně voní, Exakta je, jako bych si ji někdy v sedmdesátých letech právě odnesl z obchodu. Po půlstoletí se dočkala teprve druhého filmu…
