DF STUDIO

STUDIO DOKUMENT A FORMA

TESSAR 2,8/50 – legenda mezi objektivy

Objektiv zvaný Tessar je více než 120 let starý, ale dodnes platí za symbol kvality a milovníky fotografování vyhledávané „starosklíčko“. Tessar vytvořil v roce 1902 německý fyzik Dr. Paul Rudolph (1858-1935) tehdy pracující pro společnost Carl Zeiss.

Jedná se o čtyřčočkový anastigmatický objektiv, jehož základem byl starší triplet. Zadní dvě čočky jsou ale stmeleny, takže hovoříme o tmeleným tripletu. Tessar měl původně světelnost 6,3. Postupným zlepšováním se ji podařilo upravit na hodnotu 2,8 a vznikl tak klasický objektiv 2,8/50. Ten se na několik desítek let stal synonymem ostré a kontrastní kresby.

Velkou oblibu mezi fotografy přinesla doba nástupu kinofilmových přístrojů řady Exakta (Kine Exakta – r. 1936). Vrchol slávy Tessaru nastal v 50. letech, kdy východoněmecký výrobce ovládl velkou část trhu svými poloprofesionálními fotoaparáty Exakta Varex. Tessar sloužil i na levnějších přístrojích nazvaných Exa. Výrobce, společnost Ihagge Dresden, k upevnění na těla přístrojů vyvinul speciální bajonet. Ten umožnil doslova bleskovou výměnu objektivů.

Tessar bychom našli také na četných fotoaparátech řady Praktica, k nimž byl připevněn za pomoci mezinárodně používaného závitu M 42.

Jakmile vypršela platnost patentu, začaly objektivy odvozené od Tessaru vyrábět různé firmy pod názvy Ektar (výrobce Kodak), Industar (KMZ), Rokkor (Minolta), Ysar (Rodenstock), Xenar (Schneider), Skopar (Voigtländer), Yashinon (Yashica).

Koncepce Tessaru využila kdysi také Meopta Přerov – vznikl tak objektiv určený pro zvětšovací přístroje zvaný Belar. Také dávný Primotar, známý jako teleobjektiv 135 mm, kdysi ve společnosti Meyer Optik postavili na základě Tessaru.

Výborné optické vlastnosti (ostrost, kontrast) se uplatní všude tam, kde nepožadujeme vysokou světelnost. Tessar 2,8/50 dnes s příslušnou redukcí můžeme úspěšně používat na moderních digitálních fotoaparátech jako sklo s pevným ohniskem. Chce to jen trochu cviku, zapomenout na automatické zaostřování a nastavovat clonu ručně. Na přístrojích s tzv. 4/3 snímačem (Olympus, Panasonic) vychází ohnisko 100 mm, což je vhodné např. pro fotografování portrétů, i když tu poněkud může vadit ostrá kresba…

Tessar byl objektivem 50., 60., 70. i 80. let. Vzhled a velikost se měnily, ale opticky jsou vlastně stejné…
Exakta Varex 2a z přelomu 50. a 60. let a o několik let starší amatérská Exa. Objektivy se vzhledově liší, ale jejich kresba ne. Ten na Exaktě má poloautomatickou naskakovací clonu.
Tessary z padesátých let. Uprostřed vidíme klasiku – objektiv z první Exy. Ostatní dva jsou základními objektivy pro Exakty VX a Varex.
Schéma Tessaru – čtyřčočkový tmelený triplet. V jednoduchosti je nejen krása, ale i ostrá kresba a vysoký kontrast.
Exa z poloviny 50. let, památka na dědečka, pana Josefa Vaníčka (1910-1991), jenž už v té době zvládnul v domácích podmínkách výrobu barevných fotografií.
Exa vybavená Tessarem a mezikroužky. Základní vybavení pro makrofotografii. Bylo třeba prodloužit expozici – kdysi platila metoda „pokus a omyl“. Spravilo to několik různých expozic a některá z nich vyšla…
Tessary ze 60. let a vpravo objektiv z Exy 1B vyrobený v roce 1984. Ten nemá bajonet „Exakta“, ale závit M 42.